Definice českého internetu? Haters, haters a zase haters.

Dlouho jsem přemýšlel, jakým způsobem bych měl začít tento můj úhel pohledu. Došel jsem ale k jedinému výsledku: Ať napíšu cokoliv a jakkoliv opatrně a obezřetně, dříve nebo později se naplní myšlenkové pochody utříbené do několika řádků tvořících tento můj názor.

Ano! Český internet je plný křiklounů, závistivců a rozumbradů, kteří "sežrali" všechnu moudrost světa. A pouze a jedině jejich názor je ten správný a jediný. Ano! Češi objevili kouzlo "anonymity" internetu a využívají jí plnými doušky, aniž by věděli, jak relativní pojem "anonymita", ve spojení s internetem, je.

Nenápadný, pohublý a obrýlený student, kterého si nikdo ani nevšimne, se na internetu stává neúprosným bijcem, nebojíce se používat sprostých slov a urážek, jež by v reálnem životě nikdy nevyslovil. V reálném životě by totiž po takovém chování následovala ostrá sankce v podobě výprasku od "těch jiných", v lepším případě by dotyčný obdržel na svoji adresu několik posměšných pohledů a obličejů a ztrapněn a potupen by zapadl opět mezi neviditelné.

Vídáme to denně. Denně se dočítáme, že ten, kdo nesouhlasí s něčím názorem, je xenofóbní a podvratný živel. Je až smutné, když si pod každým článkem, s nímž si autor jistě dal práci minimalně sepsáním, přečtu ostrá slova až nápadně často podobná jiným "názorům" pod dalšími články. "To je teda pěkný shit!", "Lamo! Co to píšeš?", "OMG! Vrať se radši na píseček!".

Zdají se Vám tyto posty povědomé? Připadá Vám, že mají něco společného? Pak máte pravdu. Ani jeden z nich nepoukazuje na chybu, které se, podle nich, autor dopustil. Víme, že článek je shit, ale už se nikdy nedozvíme proč. Autor postu si tak možná kompenzoval nakladačku, jež dostal toho dne od spolužáků ve škole. Víme také, že autor je lama, a že něco píše, ale už nevíme proč je špatné to, co píše. Je to snad příliš krátké? Nebo naopak příliš dlouhé? To už autor postu neuvádí ,protože jeho kritika je smyšlená a naprosto zcestná. Dost možná za tím stojí ujevší ranní autobus, který odjel, jako obvykle, dřív. Případně se dovídáme, že autor postu je nábožensky založený, obrací se s názorem k Bohu a autora posílá na píseček. Ale proč? Možná mu záleží na jeho zdarví - čerstvý vzduch je přeci zdravý (i když v dnešním světě si nejsem čistotou a zdravotní nezávadností jist asi u ničeho), případně předpokládá, že autor článku je zedník a měl by si namíchat maltu, beton nebo špric.

Kritika bez argumentů pro mě není kritikou, ale pouhým křikem o něčem, čemu dotyčný kritik zřejmě absolutně vůbec nerozumí, ale připadá si strašně silný, pokud může zesměšnit a urazit. Bohužel je tento problém výsadou hlavně českého internetu (podle mého názoru). Při návštěvách zahraničních serverů (namátkově: německá, anglická, ruská, polská) jsem se nikdy nesetkal s tak velkým stupněm agrese vůči autorům článků či méně zdatných uživatelů dotazujících se na některý z obecně známých dotazů (pomineme-li obvyklé: "Potřebuju hacknout web" a podobně).

Český člověk, nucený žít po většinu existence našeho národa pod cizí nadvládou, jakoby se nedokázal smířit s volností a svobodou, kterou před dvaceti lety nabyl. Nerozhodnost nám svazuje ruce i rozum. Nedokážeme si vážit cizí práce, případně se mstíme za kritiku na práci naši. Dokud nezačneme přemýšlet hlavou a ne zadkem a nezačneme lidi, které máme "kolem sebe" na internetu brát takové jací skutečně jsou, můžeme se směle dál nazývat tupou masou kráčející po předem vytyčené hranici urážek a bezduchých kydů. Můj názor ale je, že máme na víc. A když ne všichni, jedinci určitě. A kdo by nechtěl vypadnout z šedi průměru a stát se jedinečným?